SLOVO AUTORKY
AUTORČINA ZPOVĚĎ, ANEB JAK TO VŠECHNO BYLO
GENY A “VĚZEŇ RODU”
Babička Josefka byla úžasně šikovná na veškeré ruční práce, uměla šít, plést i háčkovat a mě fascinovalo, že umí vyrobit něco jedinečného a krásného.
Talent tvoření jsem patrně zdědila po babičce a v 10 letech jsem, k údivu všech, háčkovala klobouky pro celou rodinu, ve 12 letech první svetříky a v 17 jsem ušila za odpoledne šaty do tanečních, (sortiment oděvů dostupných v obchodech za „Totáče“ byl velice omezený a modely nezajímavé a fádní). Látku za pár korun z partiové prodejny jsem rozložila na zem, vyměřila, nastřihla střih a ušila, aniž by mě to někdo učil, šlo to jaksi samo.
A CO DÁL?
Byla jsem vždy velmi kreativní, se spoustou zájmů, hrála jsem v dechovém orchestru na klarinet a saxofon, malovala a kreslila, zpívala, dělala balet a psala fejetony, pokud mi snad zbyla volná chvilka, tak jsem šila, háčkovala a pletla.
Po gymnáziu jsem chtěla studovat design (módní návrhářství) nebo novinařinu, což mi rodiče rozmluvili („Vyber si pořádné a poctivé řemeslo“). Vystudovala jsem tedy pedagogickou fakultu a jsem už 30 let učitelkou.
POHLED NA KRÁSU POHLADÍ DUŠI
Díky babičko, měla bys ze mě určitě radost…
DALIA
BEAUTY IS IN THE EYE OF THE BEHOLDER